vinohradská 8

Co do šíře záměru byly zkoumány tyto tři varianty rozsahu: zastavovací varianta 1/ návrh při zachování budovy Unimex a domu Nad Museem zastavovací varianta 2/ návrh při zachování budovy Nad Museem a demolici Unimexu zastavovací varianta 3/ návrh za předpokladu demolice obou objektů - Unimex i Nad Museem Veřejný a hlavní pěší vstup do administrativy je ve všech verzích přibližně v nástupní úrovni z Rubešovy ulice. Při dané nemalé rozloze pozemku je logické, že administrativní program nevystačí s jediným vstupem, vesměs se uplatňují vstupy 3-4 s vlastními lobby. Části parteru přiléhající k nejfrekventovanějším pěším tahům jsou důsledně využívány na obchod a služby. Všechny varianty drží určitou míru průchodnosti územím vnitrobloku, byť prostory mezi nově navrhovanými hmotami mohou pracovat s jistou mírou uzavření (omezení denní dobou) a vznikají tak intimnější až poloveřejné části parteru využitelné např. pro kantýnu či restaurace. Asi základním principem – opět společným všem variantním řešením – je navrácení zástavby místa k jeho původní kompaktní blokové struktuře. Verze se dle vstupních zadávacích parametrů samozřejmě liší mírou toho o jak otevřený či naopak uzavřený blok se jedná, ale teze, že se - na rozdíl od současné situace - staví více po obvodě než uvnitř, platí pro všechna řešení univerzálně.¨ Varianta 1 _ koncept ‚ZET‘ Varianta ZET počítá se zachováním obou objektů "Nad muzeem" a "Unimex". Výškově je navrhovaný objekt rozčleněn na dvoupatrovou podnož, hlavní šestipatrový objem a dvoupatrovou střešní nástavbu tvořenou ustupujícími podlažími. Návrh přiznává horizontální členění objektu po jednotlivých patrech. V místě, kde dům kopíruje uliční čáru jsou patra půdorysně umístěna přesně nad sebou a vytváří tak hmotu podobnou okolní zástavbě. Teprve v místě, kde dům hranu pozemku opustí a odkloní se dovnitř bloku, dojde k odloučení pater a jejich půdorysnému posunu ve tvaru vějíře. Toto odskočení po patrech umožní nálevkovité rozšíření prostoru vnitřního atria. Atrium se tak směrem vzhůru více a více otevírá a pouští více slunečního svitu do útrob bloku. Na opačné straně domu se děje přesný opak a vyklánějící se objem vytváří jakýsi baldachýn, kterým signalizuje příchozím od Národního muzea přítomnost centrálního vstupu do budovy. Vnitřní prostor bloku je kvůli svažitému pozemku členěn do několika výškových úrovní stoupajících k ulici Římská. To pomáhá hierarchizovat využití prostorů od plně veřejné spodní úrovně s obchodním parterem až po intimnější úroveň horního atria, ve které by se dobře vyjímala venkovní část kantýny a relaxační venkovní prostor se zelení pro zaměstnance kanceláří. Terasovité rozvržení, kde jsou jednotlivé úrovně propojeny pohodlnými schodišti s možností posezení umožňují atraktivní propojení ve směru z Římské ulice do Vinohradské či Rubešovy. Území zůstává propustné a otevřené (s možností kontroly vstupu v nočních hodinách) a bloková zástavba tak nevytváří v území nechtěnou bariéru. klíč • respekt ke stávajícím objektům Nad Muzeem a Unimex • dodržení původní blokové regulace v návaznosti k původní zástavbě • povýšení kvality parteru a zlepšení průchodnosti území pro pěší pohyb osob Varianta 2 _ koncept ‚DVA DVORY‘ V návrhu této varianty se vypořádáváme s doplněním uliční fronty v ulici Vinohradská spojením štítů stávajících budov a s uzavřením bloku v takřka jeho původní stopě z doby, kdy byl postaven objekt Nad Muzeem. Počítáme s odstraněním budovy Unimexu (jakkoliv je kvalitní architekturou své doby, byla postavena s ideou uzavření bloku v jiné stopě, než byl původně navržen, a tudíž znesnadňuje umístění jiných staveb na předmětných pozemcích) a se zachováním objektu Nad Muzeem. Stejně jako v případě obou ostatních variant by bylo velmi vhodné nalézt cestu k ubourání jeho dvoupatrové přístavby. Velikost parcely nabádá k rozčlenění nové zástavby na několik menších objektů. V případě varianty „Dva dvory“ je proluka v ulici Vinohradská dostavěna traktem propojujícím budovu rozhlasu s domem Nad Museem, který pokračuje ve stopě bývalého Unimexu a tvoří tak první ze dvou objemů ve tvaru písmene „L“, z nichž druhý zastavuje uliční čáru v ulicích Rubešova a Římská. Mezi ně je vsazen zvýšený levitující skleněný „diamant“ dominující svou transparencí a odlesky prostorům obou dvorů. klíč • doplnění původní blokové zástavby Královských Vinohrad • dělení do tří odlišných traktů • záříčí třpytivý „diamant“ dominuje centru zástavby Varianta 3 _ koncept ‚KRA‘ Zdánlivě nejméně komplikovaná konstelace pozemku. Půdorys je dokonale vyklizen, žádný dům, na který by bylo nutné navazovat, brát ohled, se již na parcele nenachází. Ale chyba lávky: problémem se stává měřítko. Jak takovým způsobem jednorázově budovaný kapacitní objem popasovat se stavební jednotkou vinohradského bloku, kde je měřítkem zpravidla 15-25m dlouhé průčelí běžného činžáku? Podobně jako u předchozích verzí je základem námi zvoleného konceptu hmotového řešení respekt k původní blokové regulaci místa a situaci, kterou nastolila morfologie pozemku a jeho přístupnost. Těžištěm volumetrie je zde práce s hmotou, která nejprve vyplní prostor uprázdněného pozemku a následně je po vzoru prehistorického prakontinentu pangea rozlomena na jednotlivé samostatné kry. Úlomky – kry jsou sice pospojovány útlými krčky, nicméně celek působí fragmentovaněji a blíží se tak lokálnímu měřítku. Není proto ani problémem, když ve vnitrodvorní části část východní hmoty ‚kulminuje‘ nad úroveň ostatních částí a vytváří uprostřed bloku exkluzivní pozorovatelnu města. Rozpad hmot do pětice hmot jednak účelně vpouští denní světlo do nitra dvora a samozřejmě průrvami mezi bloky rovněž signalizuje místa možných vstupů do interieru území, kam je kolemjdoucí takto vtahován. Výtvarným klíčem pro materiálový a tvarový design budovy je předobraz hrubě strukturované původní kry, která mírně levituje nad úrovní Vinohradské třídy. Tato hmota je prasklinami či řezy rozdělena do menších částí. Takto vzniklé vnitřní hrany mají oproti drsné plastické slupce vnějšího povrchu charakter čistého řezu. Proto zatímco je vnějšek kry uzavřenější, hmotnější a plastický díky obkladu parapetů lámanými sklocementovými dílci, stěny vnitřních partií mají hladký, světlý, nestrukturovaný a skoro celoskleněný povrch. Příbuznost s ‚okoralým‘ vnějším pláštěm zprostředkovává jen tvarosloví parapetních prvků. klíč • zachování původní blokové regulace, která je lokalitě vlastní • koncept rozlomení na pětici samostatných ker – přiblížení měřítku Vinohrad • prolomení světlem, prolomení průchody • kontrast hrubé kůry a hladkého řezu