rezidence šantovka

Místem pro návrh je rovinatá lokalita klínového tvaru je ohraničena soutokem řeky Moravy a Mlýnského potoka. Z urbanistického hlediska má území pro výstavbu řadu podstatných benefitů. Přestože se nachází mimo centrální zónu města, je k ní velmi blízko, jeho napojení na městskou komunikační síť je velmi dobré. Již v zadání je popisována výjimečná situace, kdy místem prochází linie městských sadů, a pozemek sám je součástí rozsáhlých pobřežních luk protékající řeky Moravy. Jsme přesvědčeni o tom, že dobrý městský urbanismus není prioritně postavený na architektuře objektů, ale na konstrukci sociálních vazeb. Základním stavebním kamenem urbanistické struktury našeho návrhu jsou skupiny bytových domů – hnízda. Samostatné domy jsou sdružené po trojicích jednotným podzemním parkingem s technickým zázemím. Prostory mezi nimi jsou navrženy tak, aby tvořily poloveřejný intimní prostor otevřeného dvora, jehož obyvatelé se navzájem znají a vnímají atmosféru takového místa jako svůj domov. Skupinami domů, mezi soukromými zahrádkami, prochází síť cest, na jejíchž křižovatkách jsou rozšířená místa pro sousedská setkání. Cesty nejsou uzavřeny, nicméně využít je, a sice sejít z cest „první kategorie“ (viz. předchozí text), znamená překonat minimální výškový rozdíl, dostat se na úroveň vyvýšených soukromých předzahrádek. Mezi domy jsou umístěná malá polosoukromá náměstí. V centru návrhu, na spojnici pěších cest i dalších dopravních přístupů do areálu, je pak navrženo centrální, veřejné náměstí.Je to klasický městský koncept, který zde chceme znovu uplatnit. Máme na mysli náměstí jako prostor pro setkávání se, pořádání různých činností a akcí, jako křižovatku cest vnášejících do města atmosféru a život. Prostor pro umístění výtvarných děl nebo kašny, pořádání trhů nebo kulturních akcí. Mezi strukturou domů a podél ní přirozeně vznikají prostorové proluky. Vznikají tak veřejně přístupná místa pro zřízení dětských hřišť (severovýchodní část) a fitness zón (východní strana, břeh řeky Moravy). Koncentrovaná zástavba umožnila uvolnit jižní cíp při soutoku, a navrhnout zde relaxační louku, přírodní pláž se stromy. Dispoziční schéma a architekturu objektů chápeme jako navzájem neoddělitelné základní parametry. Podstatnou myšlenkou formující jedno i druhé je idea navržení jednoho typu domu se „stavebnicovou“ dispozicí podlaží, jehož jednoduchý tvar by se v závislosti na úhlu pohledu měnil, ale stavebně i dispozičně by zůstával stejný. V případě, že takové domy rozrůzníme počtem podlaží a úhlem natočení směrem k pozorovateli, bude se zdát, že nejsou jednotvárné. Budou se identifikovat jako jednotlivé stavby a takto vzniklé kompozice skupin domů budou rozmanité, rozhodně ne fádní. Leitmotivem architektury návrhu je nepravidelný osmiúhelník, který krom právě uvedených vlastností, umožní sestavení domů do center, nebo spojením domů vytváří iluzi dalšího typu stavby („liniová“ zástavba podél západní hranice pozemku). Nepravidelný tvar je příznivý i pro odstupové vzdálenosti, které by jinak musely být v mnoha místech větší. Silné základní tvarosloví je podpořeno jednoduchou grafikou fasádního pláště a okenních otvorů, či lodžií. Na rozdíl od nekonformního tvarosloví hmoty objektů je jejich dispozice velmi tradiční. Objekty se čtyřmi nebo pěti nadzemními podlažími mají v centru umístěnou vertikální komunikaci se schodištěm a výtahovou šachtou. Při této komunikaci je umístěno osvětlovací patio. V přízemí a typickém patře jsou navrženy vždy čtyři byty. Jejich skladba a kategorie vychází ze zadání. Poslední, nejvyšší podlaží, jsou věnována komfortním bytům. Zde jsou navrženy dva byty kategorie 4 kk a 5 kk s velkými střešními terasami. Byty v přízemí mají své předzahrádky přístupné přímo z interiéru. V souladu se zadáním je jejich poloha zvýšena oproti vnějším veřejným plochám a komunikacím. Pod objekty jsou navrženy prostory podzemních garáží, které slouží pro více domů najednou. Toto slučování je ekonomické, umožňuje menší počet příjezdových ramp, a minimalizuje délky automobilových komunikací.