základní škola komořany

Naše řešení propojuje školu a přírodu nejtěsnějším možným způsobem. Těží z blízkosti lesa, ze svažitého pozemku a z charakteru území na okraji nově osídlené zóny města. Vytnutím a vychlípením vegetačního povrchu na střechu přízemí jsme stvořili dva komplementární světy. Svět společných částí školy komunikující s městem na úrovni parteru a svět výuky, pohybu a přírody nad ním. Oba pak na několika místech propojujeme. Ale jasné těžiště vzdělávacího dobrodružství se nachází nahoře. Ve vlastním universu, kde je příroda na dotek blízko. Co se týká umístění navrhované stavby na pozemku, hlavním principem řešení je práce s vyzdvihnutím původně svažitého terénu na úroveň vodorovně zastřešeného soklu – parteru budovy. V tento sokl, jež je krytý kompletně vegetační střechou, jsou proříznuty kruhové prosvětlovací otvory. Teprve následně pak na zelený povrch děrovaného koberce přistávají hmoty učeben. Nižší z nich je věnována prvnímu stupni, vyšší, o třech podlažích, pak stupni druhému. Třetím hráčem v hmotové kompozici nadzemí je pak těleso tělocvičen. To je – s ohledem na jeho velký objem, zaraženo do vrchní části svahu tak, aby se vůči okolí prezentovalo pouze nízkou prosvětlovací „lucernou“ obvodového pásového okna pod střechou. Vodorovné zastřešení sálů vytváří další level zeleného koberce. V tomto případě zároveň funkčního coby venkovní sportoviště, pro něž by se jinak ve svažitém pozemku obtížně nacházela rovina. Hlavní intencí je maximalizovat rozlohu zeleného koberce školní zahrady. Také z toho důvodu jsou oba boxy učeben umístěny na koberec tak, že přesahují jeho severní i západní hranu. Juxtapozice soklu a kubických hmot je krom zmíněného přesahu ještě umocněna jejich vzájemným pootočením. To je dáno tím, že každý z učebnových boxů se přimyká jinému směru přilehlé ulice. Vzniká tak žádoucí napětí mezi hmotami a zároveň cosi jako nálevka označující pozici pro hlavní vstup do školního komplexu. Dalšími výsledky zvolené hmotové hry je také jednoznačná viditelnost a identifikovatelnost školná budovy daná předstoupením nad veřejný prostor, až na samou hranu pozemku. A v neposlední řadě také opozice vůči komponování hmot západně sousedících bytovek. Ty totiž také umisťují boxy obytných částí nad sokl (obsahující parkingy), ale vždy způsobem, kdy jsou objemy s byty posazeny za hranu soklu. Komořanská škola toto činí přesně naopak.