masarykovo nádraží

Území podél prostoru Masarykova nádraží v Praze podcházející magistrálu až k prostoru autobusového nádraží Florenc je ojedinělou lokací. Asi těžko bychom dnes hledali rozlehlejší plochu, v de-facto centrální části Prahy, vyžadující restrukturalizaci a definování urbanistického konceptu. Území, jež v minulosti plnilo převážně funkci dopravního uzlu, je i dnes determinováno několika koncepty dopravních staveb. Základním motivem našeho návrhu v oblasti dopravních vazeb je vytvoření dosud citelně chybějících spojnic. Řešené území má potenciál spojit dnes velmi atraktivní lokality a z nově vzniklých tras dobře profitovat. Na jedné straně je rychle se rozvíjející území Karlína. Na výstavbu nových administrativních budov navazuje prudký rozvoj infrastruktury, radikální zlepšení městského prostředí a logický nárůst atraktivity bydlení. Na straně druhé je tu prostředí pěší zóny s významnými budovami města, vybízející k prodloužení od prostoru u Domu u Hybernů ulicí V Celnici přes studií plánované území. Zde by se směry rozdělily na proud směřující na Florenc do ulic Sokolovská a Křižíkova (komerční, centrální osy Karlína) a proud směřující do intimní bytové části Karlína, do ulice Pernerova. Takové spojení je realizováno především metrem. To ovšem zásadně odporuje dnešnímu pohledu na městské prostředí, který by se dal charakterizovat heslem „žít městem“. Nově definovaný městský pěší bulvár s atraktivními multifunkčními plochami v parterech domů (obchodními plochy, služby, kulturní instituce) by takové představě městského prostředí vyhovoval. Pro vznik popisovaného konceptu je nezbytně nutné, aby došlo k významnému zklidnění automobilové dopravy v ulici Na Florenci (dnes relativně významná zkratka ve směru z magistrály do prostoru před Muzeem hlavního města Prahy v době dopravních špiček na magistrále) tím, že tato ulice bude v prostoru náměstí u Masarykova nádraží zaslepena nebo výrazně omezena například vhodným dopravním opatřením. Přestože návrh fyzicky umožňuje v budoucnu realizovat územním plánem doporučovanou automobilovou spojnici ulic Na Florenci a Pernerova, po studiu předmětné lokality máme za to, že takové propojení nebude pro lokalitu prospěšné. Navrhujeme toto propojení realizovat pouze pěší a cyklistickou formou a komunikaci pro auta zneprůjezdnit v oblasti viaduktu. Fakticky tak „jen „ prodloužit ulice Na Florenci a Pernerova směrem k sobě, ovšem bez jejich propojení. S částečnou rekultivací prostoru Masarykova nádraží přepokládáme úpravu podél jeho jižní strany v oblasti plánovaného železničního muzea. Nebylo by složité zklidněnou lokalitu, s chráněnými budovami a pro městské vycházky zajímavou funkcí, propojit s prostředím Vítkova a dále pak pokračovat po nově navrhované lávce do řešeného území. Jsme přesvědčeni o správnosti úvahy upravit prostředí volných prostranství – parků na území bývalého nádraží Těšnov a v prostoru muzea Hl. m. Prahy, a propojit tato území do souvislého pásu městské zeleně. Spojení mezi Vítkovem a oblíbenou nábřežní cyklistickou stezkou by tak už nic nestálo v cestě. V případě úpravy části Negrelliho viaduktu by bylo možné spojení ostrova Štvanice bez nutnosti stavby nového přemostění Vltavy. Výše uvedené návrhy a koncepty jsou základními pilíři formujícími náš návrh předmětné lokality. Odrážejí se nejen ve struktuře rozmístění jednotlivých budov, a ve funkcích, které jsou v daných budovách navrženy, ale rovněž formují prostory mezi objekty. V neposlední řadě definují i tvary jednotlivých domů, když tyto „ustupují“ svými průchody popisovaným důležitým směrům městských tras.