Bylo jasné, že základní tvar objektu musí navazovat na započatou formu umisťování staveb v území. Avšak zároveň bylo nutné řešit stavbu i v úzkém sepjetí s nejbližším okolím. A to i s objekty, které zmiňovaný řád narušují. Na severní straně dům dochází k pevně stanovené uliční čáře a výškově řeší předěl mezi uvolněným prostranstvím parku na východní straně a standardní výškou zástavby v uliční frontě. Na straně západní, směrem k hotelu Diplomat, nově redefinuje podstatné znaky městského urbanismu tím, že sceluje prostor mezi domy a připravuje jej na případnou dostavbu před hotelem, na půdorysnou úroveň uliční čáry. Samostatnou kapitolu pak tvoří vzájemná koexistence navrhovaného domu a plánovaného parku. Dům (ostatně jako i další, stávající výstavba) parku využívá jako podstatnou kompenzaci jinak rušné lokality. Většina funkcí v domě má na prostor parku alespoň optickou vazbu. Dům je opticky rozvržen do několika plánů, které měřítko stavby přizpůsobují objektům v sousedství. V zásadě je rozdělen do dvou křídel. Jejich minimalistická architektura využívá obdobných architektonických znaků, avšak v konečném výsledku je od sebe odlišuje. Je zřejmé, že menší křídlo, které je souběžné s ulicí Evropská, představuje representativní část budovy se vstupy a veřejnými prostory, naopak křídlo větší, navržené podél parku, je křídlem čistě funkčním. Koncepci dvou pohledově nezávislých segmentů podporuje tvarosloví fasád, použitých na větším křídle. Tmavý pás, výrazný prvek přecházející do rizalitů nebo konzol, má pečlivě volené tvarosloví. Nese totiž nelehký úkol. Absorbuje do sebe často protichůdně stanovené prostorové podmínky. Jeho výrazný efekt přerušuje nutné ustupování nebo vykrajování hlavní hmoty objektu, která se tak zdá být jasná a čitelná.