hendlův dvůr

Základem konceptu hmotového řešení novostaveb je respekt k původním budovám. To v našem pojetí znamená zejména, že doplňované novotvary nepřevyšují nevyšší hřebeny usedlosti a jejich členění se rovněž měřítku původních částí spíše podřizuje. Tímto by měla zůstat stávající zástavba nadále dominantním a charakteristickým prvkem areálu. Podstatou půdorysného uspořádání je práce s analogickým uspořádáním, jaké má stará usedlost: stejný princip polouzavřeného dvora a analogie hmot na půdorysu L. Hmotová kompozice je pak výslednicí dvou vstupních premis. Jednak snahy, aby základní matérie, jejímž rozřezáním a porozsouváním po pozemku vzniká struktura zástavby, měla profil sedlové střechy (byť transformované do soudobého detailu). A také důrazem na dodržení takové orientace okenních otvorů ke světovým stranám, žádoucím či nežádoucím výhledům, která vychází vstříc záměru investora a podmínkám předpisů stanovujících odstupové vzdálenosti staveb. Proč? Sedlový tvar střechy měřítkově lépe navazuje na stávající historické budovy a vzhledem k těsným až minimálním odstupovým vzdálenostem pouští vzhůru ubývající objem novostaveb více světla a oslunění na původní i nové hmoty. Pracujeme s přenesenou metaforou rozřezávání jednolité hmoty doplňovaného severního křídla v příčném směru. Takto vzniklé jednotky jsou pak rozesety i po zbytku volné části pozemku. Je zde přísně rozlišován princip hrubší povrchové slupky a kontrastní vnitřní masy, která je na řezu hladká (může být i barevná). Klíčovým prvkem pro celkový dojem z materializace je však opřen o zcela přírodní a „nestavební“ prvek – popínavou zeleň. Právě ona má – v určité analogii na současnou divoce zarostlou podobu západní části pozemku či dokonce na plazivé vegetace hřbitovní – vytvořit pocit prorůstání a zakořenění nové struktury do kontextu historického areálu.