Základem konceptu hmotového řešení je respekt k původní regulaci místa a situaci, kterou vytvořila původní kasárenská budova. Pracujeme s principem prořezání a rozvolnění původně pomyslně kompaktní hmoty vyextrudované z plochy pozemku. Vznikají tak logické a zajímavé vztahy mezi jednotlivými jednotkami kubické ‚stavebnice‘, kterou jsme pro rozčlenění a umožnění přístupu světla zvolili. Strukturování a hierarchizace povrchů této skládanky pracuje s rozlišením vnějškové slupky, řezných hran a vkládané odlehčující mřížoviny nesoucí vrstvu balkónů. Naším návrhem se pokoušíme vyjít vstříc oběma historickým stopám ve vývoji města (blok/rozvolněná struktura) a zůstat kontextuální. To v našem pojetí znamená zejména skutečnost, že navrhované novostavby vesměs nepřevyšují existující hmoty původních budov. Ze stávající stavby si vypůjčujeme hmotové trojdělení na jižní straně pozemku. Také proto pracujeme s dělením na pravidelnou strukturu oddělenou hlubokými vnitřními dvory. Dodržujeme definování dnešních pevných nároží, stejně, jak činí dnešní budovy. Rovněž v detailním pojednání členění fasád se objevuje nenápadný odkaz na dvojitý vyšší řád současné stavby kasáren. Vkládaná ‚sendvičová‘ vrstva balkónů je pravidelným elementem rytmizace vnitřních částí kompozice, zatímco po obvodu – směrem do ulice – jdeme cestou bohatě dimenzovaných lodžií. Podtrháváme tím rozdílnost vnější, uzavřenější městské tváře v kontrastu s intimní, otevřenější stranou dvorní. Dům tak posiluje výraz pevné solidní hmoty. Pink is not dead!