hotel crystal palace

motto: dům jako logo sebe sama Dominujícím tématem konceptu navrhované hotelové budovy je princip analogie s ušlechtilým kamenem vetknutým a levitujícím mezi rovinu ulice a navazující zástavbu. Tento „drahokam“ je v surovém, neopracovaném stavu – pouze na místech navazujících na okolní stavby je přibroušen tak, aby přesně dosedl, případně čistě proříznut, aby do jeho hloubky vniklo světlo. Tvarování nově navrhované hmoty v sobě zároveň nese otisk někdejšího stavu – směrem do Národní třídy je průčelí svým projmutím do hloubky vertikálně rozděleno na dvě části (ikdyž v jednom domě) s odkazem na bývalé dvě budovy na daném místě. Volumetrie horních partií pracuje s principem ustupujícího podlaží – i když nikoli v klasickém smyslu: hmota domu v podobě nalámaného krystalu totiž nerozlišuje přesné rozhraní mezi svislou fasádou a střechou – chová se jako jednolitý celek, který je opracováván na místech, kde to vazby na okolní objekty vyžaduje. Povrch je jinak přírodní – zjizvený nepravidelnými zářezy oken. Dům se navečer celý rozzáří. Jeho translucidní skleněný povrch je v celé ploše (z rubu okenních „špalet“) rozsvícen tisíci LED diodovými zdroji které jsou navíc schopny měnit zcela plynule a velice pomalu – až nepostřehnutelně - barvu světla. Dům se tak může proměňovat v čase – jednu chvíli je smaragdově zelený, za půl hodiny ametystově fialový. Tento jeho křehký povrch pokrývá kámen důsledně ze všech stran včetně šikmých střešních částí a podhledu nad parterem budovy. Druhou významnou a nedílnou součástí konceptu jsou události pod kamenem. Výjimečný totiž není pouze onen zmiňovaný drahokam, ale i lůžko, do kterého je vsazen. Jde o členitý, ale v podstatě jednolitý prostor – umělou krajinu snů, která výškově osciluje mezi prvním podzemím a přízemím (až 1. patrem). Této krajině dominuje dvojice prohlubní, na dně kterých se v prvním případě nalézá předprostor kongresu, ve druhém pak bazén jako středobod wellness/fitness zóny. Krajina je celá pochozí – pouze v některých místech sklon svahování chůzi neumožňuje, zatímco jinde naopak nabízí pohodlné schodiště. Vnitřní dvůr proříznutý do masivu kamene je ponechán otevřený, zasklení se ocitá až v úrovni stropu nad přízemím. Horní patra starého a nového objektu nejsou propojena – spojení existuje pouze v přízemí a suterénu. Monolitický železobetonový skelet vesměs s nosným obvodovým pláštěm je obalen kůží tvořenou neprůhlednými, ale průsvitnými skleněnými tvarovkami (šupiny, tašky, šindele) jejichž drobné měřítko umožňuje pokrýt i relativně tvarově dosti členitou hmotu. Mezi nosnou konstrukcí a pláštěm je mimo izolace ponechána vzduchová mezera, která je v noci rozsvětlována. Dům tak navenek žije jiným způsobem života ve dne a v noci. Parter je svým zcela transparentním skleněným pláštěm úzce propojen s ulicí. Prohlubeň s bazénem v přízemí je z důvodu nutnosti oddělení vnitřních prostředí po obvodu uzavřena co možná nejméně viditelným, bezrámovým zasklením tak, aby se neporušil kýžený efekt maximálně otevřeného plynoucího prostoru.